Kam na první dovolenou s nedávno narozeným potomkem? Už dlouho dopředu jsem si představovala, že vyrazíme na Šumavu, a byl to vskutku dobrý nápad! Přečtěte si cesto-spis, tentokrát něco mezi itinerářem a deníčkem, z naší nejen odpočinkové, ale nakonec i celkem akční dovolené se 4měsíčním miminkem.
Doporučené ubytování:
Ubytovaly jsme se v Apartmánu Faustin za účelem co nejlepšího výchozího bodu na procházky s kočárkem, tedy přímo na Kvildě. Navíc nám byl penzion doporučen dalšími rodiči malých dětí jako baby friendly. Skvělé bylo, že se náš pokoj nacházel v přízemí a měl boční vchod. Kočárek se spícím dítětem se tak dal zaparkovat přímo pod okny – tohle z domova neznáme! 😀
Den 0
Příjezd do Kvildy, návštěva Kvildy Café, než nás ubytují (vysoké ceny jak hrom!), příchod na ubytování, večeře v Šumava Inn (česká kuchyně, plzeň), procházka po okolí za účelem uspání dítěte
Den 1 – Pramen Vltavy
Majínek se probouzí v srnčím pyžamku. Ráno s ní jede Kája do pekárny pro čerstvé croissanty a já jsem snad poprvé od porodu takhle ráno úplně sama. Trénujeme M. v přetáčení.
Cesta k prameni Vltavy – nádherné výhledy na louky cestou z Kvildy, miminko spí v kočárku nebo leží na břiše (dělá koníka), vůbec není potřeba nosítko; u pramene se probouzí, „koňasínuje“ na stole, jíme vlastní chleba (je dobré si udělat s sebou svačiny, na místě není žádné občerstvení) a u pramene se fotíme 2x (jednou s kočárkem a jednou s probuzenou M.)
Cesta od pramene Vltavy – vidíme krávy, Madlenka je trochu smutnější, ale zpíváme a při posledních tónech „Okoře“ usne, nakonec spí i přes naši zastávku v hospodě Černý vlk na Birell, z níž je naše ubytko už na dohled
Ke svačině si dáváme vdolek z pekárny, k večeři těstovinový salát, pak víno Kolby Rosé. Pouštíme si film Zabiják proti své vůli.
Den 2 – Vimperk
Odpočíváme, kafujeme a jíme poslední bublaninu z domova. Platíme apartmán a balíme se k vodě. Cestou vidíme Zámek Vimperk.
Koupaliště Vimperk – Madlenka poprvé smáčí nohy, mámy plavou. M. trhá svůj první list ze stromu. :)) Spadne pár kapek deště, ale nic zásadního. Na bříšku už ji to nebaví, v kočárku moc nechce spát, ale zvládneme dva spánky v nosítku. Při druhém už nakupujeme v Tescu.
Café Mráz – máme sraz s kamarádkou, která se sem už prakticky odstěhovala z Prahy, a dáváme si ledový filtr s limetkou a dortíky – Míša řezík a cheesecake s Dubliner whiskey.
Den 3 – Třístoličník a Kubova Huť
Cesta na Třístoličník (1303 m n. m.) vede přes Strážný, vzpomínám na cestu stopem s kamioňákem Pepou (?) do Strakonic. Jede se přes Německo a Madlička nemá pas. (Jsme rebelové!)
Na parkovišti není moc signál, tak parkovné přes appku trvá. Přebalujeme v kufru auta.
Majáček nechce být v kočárku ani na zádech, ani na břiše. Ani v nosítku vepředu. Náhodní Němci nám chválí hezké miminko a ptají se, jestli je to on, nebo ona a kolik má měsíců. Jiní nás varují před tím, že v cíli není občerstvení. Já mám ale hlad už teď, tak do sebe cpu chleba v jediném stinném cípu na cestě, úzkém pro dva lidi. Je strašné vedro. Zase jsme vyrazily na poledne. S miminem! Nakonec se Madlenka nechá nést na zádech (zase poprvé!) u Káji, která pak tlačí i kočár, když mě vidí, jak se plahočím se svým tepem 188. Je to hrdinka! ♥
Nahoře si dáváme zbytek chleba. Hledáme automat na pití, který by tam měl být, ale žádný nenacházíme. Jdeme si obhlédnout každá zvlášť vyhlídky, druhá si vždycky hraje s Madličkou. Výhledy jsou nádherné a nekonečně zelené!
Na Trojmeznou to s kočárkem nedáme, tak zase sestupujeme dolů, tentokrát už se spící Madli v kočáře. Cesta dolů trvá 10 min, zatímco výstup nahoru se zdál nekonečný!
Přejíždíme do Kubovy Huti. Cestou nám kamarádka posílá zprávy, že meteorologové varují před silnou bouří. V Kubově Huti parkování ani nezaplatíme, abychom se nezdržovaly kvůli tomu počasí. Rozhodneme se to risknout a běžíme k nejvýše položené železniční stanici v ČR. Vyfotíme se a zdrháme zpět do auta.
Na cestě opravdu musíme nechat auto na takovém mini odpočívadle u krajnice. Přežene se přes nás krupobití a ohromný liják. Mám strach, aby na nás něco nespadlo, ale polohu máme dobrou. Když je to nejhorší za námi, vyrážíme směr Kvilda. Jenomže v cestě leží spadlý strom. Otáčíme se. Nakonec se rozhodneme zůstat kousek od našeho předchozího útočiště a počkat, jestli motorkáři, které jsme potkaly a kteří se nevrací, strom neodtáhnou ze silnice. A ono jo!
Po úspěšném návratu do Kvildy jdeme na oslavu do zdejšího pivovaru. Paní výčepní sice není zpočátku dvakrát milá, ale nakonec nám dá i podsedáky na promočené lavice. Dávám si vysněný smažák a pivo. Kája uspí M. jen krátkým pochodem s kočárkem. Na to, že jsme přežily bouři, si dáváme i panáka.
Večer koukáme na Queer Eye a pijeme Birell.
Den 4 – Rysí výběh, Jezerní slať a Vlčí výběh v Srní
Tentokrát vyrážíme už kolem 8. hodiny ráno. V pekárně Kvilda si dáváme koláč a kávu k snídani a kupujeme pečivo i s sebou. Já jdu opět s hůlkami. Cesta vede cyklostezkou, nikdo ale zatím ještě na cestu nevyrazil. Vypadá to, že jsme první.
Jdeme se podívat na rysa, ale bohužel ho nezastihneme. Necháváme M. spát v kočáře a jdeme na výhled. Taky nic. Tak snad příště.
Pokračujeme na Jezerní slať, potkáváme další návštěvníky, opět se všichni rozplývají nad naším miminkem. 😀 Jíme svačinu z pekárny. Ve slati se puberťácky směju suchopýru pochvatému, druhu rašeliníku. Na konci chodníku se fotíme s výhledem, pak teprve vystoupáme na rozhlednu na začátku. Dítě neseme v rukou.
Vracíme se zpět na ubytování a děláme si těstoviny s kupovanou boloňskou. Poprvé dodržíme polední klid, i já si dávám dvacet.
Kolem 15. hodiny vyrážíme autem do Srní a jdeme pěšky s autosedačkou na kočárku do kopce lesem na vlčí výběh. Na vlky máme větší štěstí než na rysa. Vidíme celou smečku a zjišťujeme, kdo má vyšší postavení. Zahlédneme i vlka samotáře. Nakonec se vracíme zpět a znovu se bojíme předpovědi.
Přesto ještě chceme vyzkoušet pivovar Lyer v Modravě. Dávám si hovězí na pepři a snažím se uspat dítě v nosítku. S tou to ale ani nehne, chce být živá. Paní vrchní s ní hodně interaguje, prý jméno Madlenka vybrala i svým sousedům.
Bouřka začíná nakonec až v 11 večer a trochu se jí bojím. Začínáme koukat na Sex O’Clock.
Den 5 – Modrava a Petrovice
Balíme se z Faustinu. Prší. Fotíme se na polaroid. Nakonec se stavujeme jen pro plyšáka rysa pro Madli v obchůdku U Rysa, do pekárny už ne. Jedeme do Modravy, protože chceme jít ještě objevit Tříjezerní slať. Jenomže prší neustále. Tak se rozhodneme objevit alespoň kouzlo Café Na Soutoku podle Hejlíkovy Gastromapy. Je to tam skvělé! Mají zábavné slovní hodiny a dobré zákusky.
Pak už přejíždíme na oběd do Hospůdky U Štěpána, legendárního podniku z Ano, šéfe! Vidíme i Štěpána, přebalujeme… a hlavně jíme naprosto vynikající jídlo. Dávám si kachnu se zelím (se skořicí) a šulánky, nealko Platan. Kája má žebra.
No a pak už valíme domů. Madlenka spí celou cestu (2 a půl hodiny!) se dvěma malýma pauzama, kdy jí dám trochu mlíka z lahve. Pak spí dál. Neuvěřitelné.
Dovolená byla krásná, ale krátká. Příště jedeme na dýl! :)) Madli to nádherně zvládá!
Kam jsme se vydali o 3 měsíce později?
>>> Přečtěte si o našem italském roadtripu!
P. S. Jsem moc ráda, že moje itineráře a praktické rady na cestu využíváte. 😊 Pokud vám něco z toho opravdu pomohlo, budete-li chtít, tady mě můžete pozvat na virtuální kávu (díky moc!):
Pasažérka 