Procházíme ulicemi Puerto Viejo. Hlasitá hudba, většinou reggae, stánky se suvenýry pro hippies. Rastamani. Opuštěné stánky, ve kterých spí.
Přijeli jsme před chvílí ze San José. Stihli jsme rychlou koupačku. Horká voda, vraky pirátských lodí, pára jdoucí z pralesů podél pobřeží. Nedá se to popsat slovy.

Puerto Viejo je magie. Myslíte si, že to, co vidíte, je „reklama na Karibik“. Než vám dojde, že tohle JE Karibik. Že tu to reggae nepouští pro turisty, ale pro sebe. Že tu ti rastamani prostě vyrostli, a jejich předci to vůbec neměli jednoduché. Že ty koktejly z rumu a ovoce prostě menší neumí. :))
Tráva je cítit na každém kroku. Aspoň si to myslíme. Však proč ne, je to přesně to prostředí, kde byste závan marihuany očekávali. Jenže… čím dál častěji se objevuje uprostřed lesů, kde není ani noha. Po 2 až 3 dnech zjišťujeme, že je to jen sladký zápach jedné z rostlin džungle. ^^
V jednom z velkých barů, kde zrovna probíhá neonová show, pracuje sympaťák Justin. Jako by z oka vypadl soutěžícím RuPaul’s Drag Race, nejspíš je z nové generace kostarických queens. „Hi, sweeties, what can I get ya?“ Pizza už bohužel došla, a tak si vystačíme s panamským rumem Cortez (dostaneme k němu limetku, kterou ho nakonec zakápneme, i když byla původně asi určená k zakousnutí) a potajmu sníme proteinovou tyčinku z kabelky. Pak jdeme spát do Airbnb Lazy Loft. Je nám vedro, a to větrák jede celou noc na plné obrátky.
Ranní déšť nás stál celkem:
– 1x žluté šaty od lokální umělkyně Luna May
– 1x tričko z blešáku na podporu místní komunity Blue Youth
– 2x tílko s lenochodem v akci 1+1 za nižší cenu
– 1x magnet s lenochodem
– 1x kafe na mlýnek s lenochodem „Sloffee“
– 1x samolepka
– asi 1 kg rambutanu
– a neskutečně zablácený celý nohy












Jedna myšlenka na “KOSTARIKA #2 — Puerto Viejo”